Pamatuji si, jak jsem při své druhé návštěvě Indie v roce 1997 viděl v jedné vesnici jihoindické Keraly pražit kávu v kovovém bubnu tvaru koule přímo nad ohněm. Nejprve bylo zapáleno suché palmové listí, do kterého se naházely vláknité slupky a skořápky z kokosovýh ořechů. Po nějaké době hoření celé zuhelnatěly, vytvořily se jakési křehké žhavé uhlíky, kovový buben se zahřál a začalo se pražit. Buben se nad ohněm otáčel pomocí velké kliky. Po asi patnácti minutách bylo hotovo. Kávu jsem však neochutnal, musel jsem jít dál.